Odpovědět na komentář

The spam filter installed on this site is currently unavailable. Per site policy, we are unable to accept new submissions until that problem is resolved. Please try resubmitting the form in a couple of minutes.

Japonsko - 頑張って!

11. březen, normální den pro většinu lidí. V Japonsku bylo páteční, celkem pěkné slunečné odpoledne. V pár okamžicích bylo vše jinak. Pár vteřin mnoha Japoncům změnilo život.

I v našich médiích nastala záplava zpráv, fotek, videíí, popisující počty mrtvých, zdevastovanou krajinu, tragédii. Konečně se ale objevují i dobré zprávy o těch, kterým se podařilo přežít. Celostní obrázek země to ale není. Jsem vděčná, že velká většina mých japonských přátel a spolupracovníků se mi ozvala, ať si o ně nedělám starosti. Pravda je, že nebyli přímo ze tsunami zasažených oblastí. Mluvili „pouze" o výpadcích elektřiny, problémech v dopravě, a že některého zboží je nedostatek. Normálně ale fungují a chodí do práce. Ulevilo se mi.

Zažila jsem zemětřesení v Kobe. Ten, kdo zemětřesení nezažil, nemůže si ten pocit bezmoci představit. Mne tenkrát napadlo, že umřu. Poprvé jsem si uvědomila, v konfrontaci s přímou zkušeností, co to znamená žít v seizmicky aktivní oblasti. Člověk si ale zvykne na všechno a přizpůsobí se. Slabých otřesů si nakonec přestanete všímat. Hned jak je někde zemětřesení, objeví se informace v celostátním vysílání. Systém včasného varování ve školách, firmách, obchodech, veřejných prostorech upozorní na blížící se zemětřesení. Zprávu můžete dostat i přes mobilní telefon. Lidem je neustále zdůrazňováno co mají udělat v prvních pár sekundách po obdržení varování. I když je systém varování propracovaný, není dokonalý, ani být nemůže. Pořád je co zlepšovat.

Tak i po zkušenostech z Kobe, se Japonci poučili z chyb a odborníci teď říkají, že situace je zvládnutá lépe. Koordinace zahraniční pomoci, informovanost pomocí sociálních sítí, reakce vlády a příslušných úřadů, informování veřejnosti se zvládá lépe než před tím. To je jenom dobře. Vzhledem k rozsahu zasaženého území a k pokračujícím záchranným akcím, počty obětí rostou, ale jsou i zprávy o přeživších. Díky systému včasného varování a samozřejmě disciplinovanosti Japonců, počty obětí jsou menší než při podobných neštěstích v rozvojových zemích. Pravidelná cvičení na pracovištích a ve školách jak postupovat v případě zemětřesení se s naším formálním přístupem ke školení civilní ochrany nedá srovnávat. Tam i malé dítě ví, že se má schovat pod stůl v případě zemětřesení. I systematický přístup Japonců ke vzdělávání obyvatel přispívá k minimálnímu množství obětí. Vzpomínáte si na nasazování plynových masek, igelitových pytlíků a cestu únikovým prostorem na seřadiště? Pro většinu lidí naprostá formalita.

Činy jsou více než slova. Byla jsem opravdu ráda, když i několik zájmových organizací mající vztah k Japonsku a humanitární organizace, nabídlo možnost finančního příspěvku. Jsme sice malá země, ale to přece nevadí, důležitý je postoj a nabídka pomoci.

Japonsko to zvládne, o to se nebojím. Všechno špatné je k něčemu dobré. Poučí se, zlepší bezpečnost jaderných elektráren, peníze půjdou na výzkum alternativních zdrojů energie, monitoring zemětřesení, tsunami atd. Zvýšení daní se pravděpodobně uskuteční brzy, vzniklá situace nahraje vládě k jejímu prosazení. Musí si znovu vybudovat infrastrukturu, firmy dostanou zakázky, lidé práci. Život se bude pomalu navracet k normálu. Tak jako vždy. Šóganai neboli nedá se nic dělat. „Jen" žít dál.

Občas se mluví o stoicismu Japonců, pramenícím prý z neustálého ohrožení přírodními živly. (Poznámka: těžiště stoické filosofie je v její etice. Nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou, více na Wikipedia). Vlastně nic jiného se ani dělat nedá, pokud žijete na japonských ostrovech. Zbývá jen popřát "ganbatte" – držte se! Znám člověka, kterému v Kobe zahynula žena a dvě děti. Hned po pohřbu přišel do práce. To jsou situace, kdy ticho mluví.

Ano, ve srovnání s Japonskem je u nás klid. Ale pokud si myslíte, že když žijete uprostřed Evropy nic vám nehrozí, vždycky se něco může stát, klid a bezpečí jsou přece relativní pojmy. Přírodní živly zmítaly Japonskem od nepaměti. Třeba tzv. Božský vítr neboli kamikaze bylo původně jméno pro tajfun, který ve 13. století údajně dvakrát rozmetal mongolskou flotilu chystající se k invazi do Japonska a zázračně je tak zachránil. Na konci druhé světové války byl na západě tento termín použit k označení japonských sebevražedných letců.

Příroda je nad člověkem, my jsem jen její součástí. Kdybychom tak dokázali využít energii uvolněnou při takovém zemětřesení nebo třeba výbuchu sopky? Ale to je úplně jiné téma, možná na příště.

Tak tedy Japonsko, jako už mnohokrát, 頑張って!

P.S. Pokud by Vás zajímaly zprávy o Tohoku zemětřesení přímo od japonské meteorologické agentury v angličtině či japonštině, klikněte sem.

Odpovědět

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Více informací o možnostech formátování