Cizinec v japonské firmě

Globalizace je často citovaným pojmem, ať v pozitivním či negativním smyslu. S rostoucí globalizací se pomalu, ale jistě začíná proměňovat i japonská firemní kultura. To, co bylo v japonské firmě nemyslitelné ještě před pár lety, je dnes běžná věc. Cizinci pracují na vysokých exekutivních pozicích v japonských firmách, zastoupení (ikdyž velmi malé) žen na manažerských postech není tabu.

Japonská populace stárne a cizinci se stávají důležitou pracovní silou v řadě profesí spojených se zdravotnictvím. A nejen tam. Řada malých a středních japonských firem z nutnosti hledání nových trhů především v Asii začala najímat cizince, kteří hovoří místním jazykem. Ti jsou pak díky znalosti místních zvyklostí a úskalí schopni pro svého japonského zaměstnavatele hledat nové obchodní příležitosti. Nedávno Keidanren (japonská asociace podnikatelů) požádal japonskou vládu o uvolnění restriktivních opatření pro vstup cizinců na japonský pracovní trh. Jak se říká, "nouze naučila Dalibora housti...". Z nedávného zmírnění restriktivních opatření japonské vlády pro Číňany (snížení min. výše hotovosti při vstupu) bude mít velký užitek zase místní turistický průmysl.

Globalizace v byznyse přináší i příležitosti pracovat v zahraničních firmách. V červnu publikoval Nikkei výsledky průzkumu o pozitivech a negativech působení cizinců v japonských firmách. On-line průzkumu se účastnilo 1032 Japonců, zaměstanců japonských firem, jejichž kolegové na pracovišti jsou cizinci. Pouze 12% Japonců označilo přítomnost cizinců na pracovišti za spíše či zcela negativní. Což vypadá velmi nadějně v otevírání se Japonska světu. Mezi nejčastější pozitiva Japonci označili příliv nových myšlenek (40%) a pozitivní obnovu pracovního prostředí (25%) ve smyslu zlepšování dovedností učením se od sebe navzájem. Podle 25% respondentů, cizinci poukázali na problémy, kterých si Japonci nebyli vědomi. Japonci také kladně hodnotili možnost učení se cizímu jazyku a pomoc cizinců při rozšiřování zahraničního obchodu.

No a protože vše má své kladné i stinné stránky, tak 50% Japonců za negativní označilo, že cizinci nezvládají japonskou nonverbální komunikaci. Dalších 40% uvedlo, že cizinci neumí japonsky a jsou někdy až příliš průbojní (20%). Dále Japoncům vadí nedostatek zájmu o japonské zvyky a někteří jsou z přítomností cizinců na pracovišti nervózní.

A jak to vidí čeští manažeři pracující v japonských firmách v ČR? Je nutné říci, že nelze paušálně generalizovat. Hodně závisí i na osobnostním typu člověka, myslím jak Čecha tak Japonce. Kritické jsou první dva roky. To bývá největší fluktuace. Někteří vstupují do japonských firem i pro tzv. položku na CV. Získají zkušenosti a pak jdou jinam. Zmiňovaný je tzv. skleněný strop, kdy nejvyšší exekutivní roli prezidenta má vždy japonský expat. Znám u nás pouze jednu výrobní firmu (sídlí nedaleko Kladna), kde je prezidentem Čech. Slabá motivace je často příčinou toho, že ve firmě nezůstávají déle jak 5 let. Nejvíce české manažery zajímají otázky spojené s nonverbální komunikací a rozhodovacím procesem. Zajímají se o to, jak prosadit svoje názory, jak efektivně komunikovat ve firmě či řešit problémy na pracovišti. Pocit malé důvěry ze strany japonského vedení již není tak častý. Většina japonských firem zde působí již delší dobu a vazby Čech-Japonec se přece jen už stačily vybudovat a předat dál. Občas čeští manažeři hovoří o nedostatku slovního ocenění jejich práce.

Na Západě působí japonské firmy již dlouhá desetiletí, zatímco u nás máme zdárně za sebou teprve první dekádu. Lidé se na pozicích mění, ale výsledky jejich práce zůstávají. A tak to má být. Na závěr si dovolím citovat jedno japonské přísloví:

"Vstoupíš-li do vesnice, řiď se jejími zákony".